Ha!

Ha! To je vono! Díky, Vladimíre, tohle přesně jsem potřeboval slyšet - teda číst. Za pár dní mi bude 50. Takže ... hm ... plány si nechám pro sebe. Než abych o nich tady vykládal, radši je začnu uskutečňovat. Díky, díky moc.

Trochu jednostranný pohled

Tady nějak karmovat nemohu. I když principielně je to tak, jak autor píše - člověk to samozřejmě nemá po 50 "zabalit". Ale lidé jsou ruzných profesí, nátur, zkušeností, zdraví, ....

A pro někoho může být těžké, až nemožné, státi se tím sedmdesátiletým ekonomickým tygrem a lvem salonů, jak autor popisuje.

Je to trochu arogantní pohled někoho, komu se zrovna v životě dařilo.

Pár poznámek

- On je rozdíl v tom, co člověk dělá. Dělníci z fabrik jsou opravdu v 50-60 odvaření, manažeři na vrcholu nebo před ním. Ještě nedávno platilo, že dělníci z koksovny se 50 vůbec nedožijou.

- Existuje dobrá detekce stáří, to když člověk začne používat spojení: "To za nás kdysi ..." atd.

- Jinak u mužů se fázi života, kdy na stará kolena začnou zachrňovat svět nebo alespoň budovat světlé zítřky říká "Fáze budování pomníku". Obvykle následuje "Po druhé míze". Když se to dobře uchopí, tak se díky jejich zkušenostem a kontaktům dá leccos opravdu vybudovat a lecčeho dosáhnout.

Re: Pár poznámek

Dělníci z fabrik... po pravdě řečeno, dělnických povolání, kde je člověk před důchodem již fyzicky hodně opotřebovaný až zas tolik není! Je to opravdu málo profesí. Dejme tomu takový horník, nebo dělník z nějakého těžkého provozu bez mechanizace. Ale většina dělnických profesí již dnes až tak fyzicky náročná není. Pak se jedná spíš o to jak se člověk staví k životu. A jak se stará i o sebe a svoje zdraví, jakou vede životosprávu a jak aktivně žije. Já osobně si říkám, že dokud budu ochoten spát ve sněhovém záhrabu, tak ještě starý nebudu, ačkoliv mám před penzí!

Věk.

Jak se říká,že život člověka je jeden z nejtěžších.Nic se nemá paušalizovat ,mladí,staří,všechno je jedno.Někdo se cítí být starý a unavený v 50,jiný je čipera v mnohem pozdějším věku.V prvním případě to může být pokrývač po 35

letech lezení po střechách,ve druhém univ.profesor,který si nosil celý život jen knížky.

Ovšem nechápu,co přínosného pro děti je mít otce ve věku 70let .Hlavně lidi nepoučovat,ať si žijí a cítí se jak chtějí a mohou.

Kdysi se říkalo,

že věk je to číslo, na které se osobně člověk cítí. Všichni víme, že je to jinak, Je to to číslo, na které je vnímán okolím. A s tím nic nikdo nenadělá. A dobře nám všem tak.

Cenny

prispevek,jako vzdy. Ale s myslenkou typu"ukaz sve konto.  ... " bych moc nesouhlasil, kolik je a bylo vzacnych lidi,kteri i pres celozivotni drinu nemohli nic dokazat,jeden z nich je  muj zemrely ded,ptpak a pol.vezen.

werdan.blog.idnes.cz

Re: Cenny

Neni den,kdybych na nej nevzpomel....

kdysi jsem se odhodal k běžeckému závodu

výběh na Ještěd. Bylo mě šestnáct, celké dny jsme lítal na kole, byl jsem hubenej, vysportovanej, atd, takže jsem si děsně věřil, že to pro mě nebude nic.  Tak dech mě došel na úpatí Ještědu, pa jsem ŠEL celej vyřízenej na konci dvěstěhlavého chvostu a bojoval jsem o předposlední pozici s dědkem co vypadal na osmdesát. Sposusta jeho lehce mladších kolegů pružně vybíhali kopec daleko před námi.  Od té doby se před důchodci držím v pozoru.

Děkuji

naprostý souhlas--!!!-- je to přesně tak, není skoro co dodat

Jak jste vyzval

ty mladé staříky se zamrzlou pubertou,aby dokázali totéž co staříci ..jak se to dozvíme? Oni klidně mohou říct,že dokáží víc , ale my to za těch 40let už asi nezkontrolujeme. Nebo že by lékařství mělo něco zajímavého v rukávu? Elixír mládí?

Hezky napsané, kupodivu víc platí pro dnešní dobu

Dřív to ve firmách chodilo tak, že dědek, zasloužilý soudruh, chodil nabrigádu. V podniku neudělal nic, udělali za něj mladí kluci. On bral vysoký plat, díky dlouhé praxi, mladí kluci brali méně. Dřív tu byl opačný extrém, zčásti přežívá i dnes. Profesory se stávají lidé příliš pozdě, leckdy to je spíš jak vyznamenání do důchodu, ne-li přímo do hrobu. Většinu života fungují jak odb. asistenti, někteří až později jako docenti. Přitom dříve, takový Masaryk byl profesorem velmi brzy, což bylo mimořádné. Ale věkový průměr, kdy se člověk stal docentem a profesorem např. za první republiky a dnes byl zřejmě jiný. Jak je možné, že dnes leckde trvá PhD studium 8 či více let. Tehdy byly lidé už docenty, lecky i dříve. To není, že by někde byly blbci a jinde chytří, kde stihnou aspiranturu za 3-4 roky. Spíše to závisí na pracovišti, jak je zvykem, jak to kdo dusí. Přitom protlačit synkovi habilitaci i profesuru jde na takovém pracovišti dosti rychle...

Re: Hezky napsané, kupodivu víc platí pro dnešní dobu

Moc jsem se rozepsal, takže k zpět k věci. Dnes je spíš kult mládí, i když inzeráty hledáme do 30, 35 let jsou zakázané (dnes se hledá do mladého kolektivu s prům. věkem pod 30 let). Na druhou stranu jinde jsou relikty socialismu - některá vš pracoviště. Tam leckdy vládnou přestárlí lidé, už nemají plné úvazky, naštěstí, ale šéfují oborovým radám, takže brzdí doktorská studia, habilitace i profesury.

Medicína je opakem např. IT. Zde není expert v 25 či 30, zde to objektivně moc nejde. Z naší 6 leté medicíny lékař, jak mi bylo řečeno, ještě prakticky nic neumí a teprve se učí, několik let. Ovšem ve 40, 50 je naopak vážený odborník, ne někdo na odpis, jak je leckde mentalita IT firem. S čím souhlasím.

Dřív mi vadilo, jak vládli senilní staříci typu Husáka, Brežněva. I Paroubek má tu mentalitu, opovrhovat mladými. Dnešní trend v Česku, kupodivu na Západě to zdaleka tak není, kult mladých, silně fungující v některých oborech je taky velmi nezdravý.