Lovci lebek, prohnilí politici a špinaví novinářští šmejdi

Jeden z mých oblíbených filmů je Good, bad and ugly a tento název by se možná hodil i na českou politiku. A proč vlastně jen českou, že. V cizině je to více méně podobné, ale v řadě zemí mají zřízení zabraňující přílišnému zneužití a prorůstání organizovaného zločinu do politiky.

Jsou různé způsoby jak se s tím vyrovnat a jeden z nich je sedm anebo více pilířů státní demokracie. Tyto pilíře jsou nejvyšší představitel státu, vláda, paralment, nezávislé soudy, nezávislá policie, nezávislý návladní (prokurátor), nezávislá armáda.

Na způsobu vládnutí závisí další složky jako je rozdělení parlamentu na dvě složky, policie a prokuratury na více podsložek. V normálně fungujícím státě nemají sdělovací prostředky stěžejní úlohu v podpoře demokracie a svobody. V totalitních zemích a v postotalitních zemích ano.

To je náš případ. Česko vykazuje řadu příznaků postotalitní nemocné společnosti, ve které si lidé mnohdy pletou právo a demokracii se svobodou a naopak.

Politici a na ně napojení zločinci této zmatenosti zdárně využívají k vlastnímu obohacení a získání hospodářské moci a beztrestnosti před zákonem. Využívají nedokonalosti systému, zamezují vytváření zákonů k předcházení spojení zločinu s politikou a naopak vytvářejí společně zákony, které umožňují okrádání obyvatelstva a nemožnost dovolání se spravedlnosti. Z toho vyplývá zklamání (frustrace) občanů z fungování státu jako zřízení, které je má chránit a umožnit jim, aby se správní cestou domohli svých práv.

Příkladů je spousta, do očí bijící jsou příklady pánů Grosse, Tlustého, Dalíka, Čunka, Řebíčka a desítek dalších kteří by v normálně fungující společnosti museli věrohodně doložit původ svých peněz anebo by už dávno seděli zamčeni za vězeňskou mříží a zaplatili by tak tučnou pokutu, že by jim z rozdílu mezi očekávaným a skutečným příjmem nezbylo vůbec nic.

Nepíši dnes proto abych zde podal vysvětlení jak to funguje v zahraničí, ale neznám ani jedinou rozvinutou právní demokracii, ve které by takovéto čachry prošly.Další příklad je důchodce, který si na své!!! chatě instaloval samostříl a musel čelit žalobě zloděje, kterého ten samostříl postřelil. Předně já si mohu doma dělat co chci pokud tím nikoho neohrožuji. Pokud se ke mě někdo vloupe a zraní se tak je to jeho problém. Neměl tam co dělat. To za prvé. Za druhé. Pokud se lupič upije k smrti mojí třicetiletou Whisky tak mě zavřou za vraždu?

Osobní právo musí být nedotknutelné a není možné zaměnit zločince a oběť. S tím kontrastuje případ pana Berdára, který mohl beztrestně střílet po kolem jedoucím automobilu.

Je na bíle dni, že podobné pocity mají i zástupci policie, státní návladní a soudci, kteří nemají prostředky se vyrovnat ze zločiností a tlaky politiků chránících zločince. Nedostatkem práva se vytváří volný prostor pro novináře (lovce lebek, viz. článek), cítící příležitost se změnit na veřejné detektivy, využívající informace, které pod přetlakem unikají z  Papinova hrnce státní správy, a které jsou pod tlakem politiků záměrně zatajovány, aby bylo dosaženo jejich beztrestnosti.

To co vidíme a slyšíme od tak zvaných ivestigativních novinářů je jen špička ledovce špíny a zločinu. Schází snad jen to, aby si politici schválili, že vražda není zločinem. Ale i to lze obejít, stačí „zmizet“ člověka, nebo mu „zajistit“ nehodu, a potom tlačit na to, aby se to nevyšetřilo. V minulosti s tím byly bohaté zkušenosti.

Ano je pravda, že tito novináři používají špinavé metody, a že to jsou šmejdi, ale já to považuji spíše za lichotku a často je za to oceňuji, protože jinak by pravda nevyšla na světlo boží. Na druhou stranu je smutné, že je v Česku potřeba používat takovéto metody namísto toho, aby se těmito záležitostmi mohly zabývat orgány v trestním řízení.

V právním státě, kterým Česko rozhodně není se politici třesou před policií a státní správou a naopak pro policisty, návladní a soudce je otázkou cti dostat politika k soudu a do vězení. To, že je to i otázkou povýšení je jasné. Klíčovým slovem v celé hře je to co jsem napsal na začátku.

Nzávislost, nezávislost, nezávislost. Chcete to slyšet ještě jednou? Tak tedy nezávislost. Ano policista, soudce, návladní musí být jako státní zaměstanec skvěle ohodnocen, nesmí být možnost na něj jakkoli tlačit. Proto busí mít pevné zaměstnání, bez možnosti jej bez pádného důvodu propustit, či jinak postihnout a zároveň musí mít pevný růst mzdy, odchodné a státní pensi a zdravotní pojištění pro sebe i rodinu (jako za "starého Rakouska" a první republiky).

Toto musí být citlivě napojeno na to, že pokud se dopustí přestupku je propuštěn okamžitě a bez náhrady. Tedy: Má co ztratit a musí toho být hodně!!! Naopak ředitelé policie, vládní návladní a vrchní soudci by měli být dosazeni parlamentem na dobu určitou (pět let?) a po té by měli odejít (v padesáti) do luxusní pense s tím, že mohou pracovat v soukromém úseku (=sektoru),  anebo mohou být do sedmdesáti let nejvyššími soudci.

Pokud by tomu bylo tak, dr. Vesecká by mohla všem ukázat, že jsou jedničky a rozhodnout v případu Čunek podle svého svědomí. A pokud by to navíc bylo podpořeno standardním daňovým zákonem, pan Čunek by zaplatil daň z půl milionu, plus procenta, plus daň  z prodlení, plus sociální a zdravotní pojištění a to už máme bratru milion a plus nějakých pět milionů pokuty, to nám vychází asi šest milionů.

Navíc by musel u soudu věrohodně vysvětlit, jak se jako komunální politik k penězům dostal, protože v jeho případě platí presumpce viny (jako pro politika) a pokud by to nedoložil, soud by ho poslal na pár měsíců za katr.

Tak by to bylo samozřejmě v právním státě, kterým Česko dosud není. Takže má pan Čunek „katolické z pekla štěstí“. Já ho na rozdíl od vás nemám, protože nepodnikám v Česku, a tak se musím chovat velmi mravně a to i přes to, že mě by to stálo „jen“ těch šest melounů.

A pan dr. Gross. Óóóóóóóóó hóóóóóóóó na tom by si finanční policie zgustla a na panu Chrenkovi by slavili. Nemáte ponětí jak to má finanční policie ráda. Buďte si jisti, že by něco našli.  A protože je nějaká doba "celibátu" pro bývalého politika, není jisté, že kromě mastné pokuty by si pan doktor neužil pár let na Mírově. 

Zde nejsou otázky, zde není lítost, zde je daňová policie a je tu má dáti dal. Tak nakonec dostali vládce americké mafie.

Proto vážení přátelé v Česku jsou dosud třeba ti dobří lovci lebek, špinaví „šmejdi“ kteří se pro nás zabývají tou špinavou prací. A to je třeba to té doby dokud česká společnost nedospěje.

Je jen na nás, kdy to bude.