Izraelské zdravotnictví-Soulad veřejného a soukromého 3. Nemocnice

Zkrátka pacient platí na dřevo a pojišťovna mu:

1.      Buď nedá nic

2.      Dá mu část

3.      Zaplatí vše

To závisí na jeho smlouvě. Je záhodno si nejdříve vyřídit plnění, aby se člověk vyhnul nepříjemnostem. Jsou procedury, které jdou do tisíců i více šekelů a dát někde šek na dvacet tisíc s tím, že mi to pojišťovna zaplatí? No nevím.

Třicetituna? Poplatek?

Odpovězte si sami. Přijdu k lékaři, platím mu šílené peníze a navíc mu mám dát třicetikačku jako dýško. Proč jako?  Ať si to dá do základní ceny a vystaví mi účtenku s DPH na všechno najednou a já si to odečtu z daní, nebo to dám k proplacení pojišťovně jako ve Francii (tam mi do deseti dnů zaplatí 70% z ceny). Tak nezaplatím 500 Kč ale 530. Jaký je rozdíl?  Stejně mi to pojišťovna vrátí a plus mínus si odečte spoluúčast – podle pojišťovací smlouvy.

V Izraeli má každá pojišťovna smlouvu jinou. Platíte jinak, jak jsem uvedl nahoře. Spoluúčast nebo ne (myslím, že když ano tak to je 20 NIS, já tyhle věci neřeším, já to mám bez doplatku), tyhle nebo jiné služby, tohle nebo jiné připojištění. Děti i důchodci samozřejmě platí, pokud mají spoluúčast. Je třeba zdůraznit, že se platí spoluúčast jen jednou za tři měsíce jednorázově.

Základní péči mají všechny pojišťovny danou zákonem, je dostatečná na to aby každý dostal důstojné zdravotní ošetření nic víc. Je to ale víc než to nejlepší ve většině zemí Evropy.  Výjimky jsou Francie nebo Španělsko, kde je také skvělé pojištění, jenže dražší. Židi si to spočítali dobře.

Z tohoto důvodu jsou Izraelci velmi konzervativní. Než jsme dostali souhlas „Povinného zdravotního rozpočtu” na troponin, skoro jsme vypustili duši. Schválili to jen po mezinárodních výzkumech dokazujících, jeho prospěšnost. Na druhou stranu se neplýtvá.

Sami chápete, že celá debata o poplatcích je nesmysl. Jen toto řešení je dostatečný důkaz o tom, že Topolánkova vláda nechápala, co je levicový a co je pravicový přístup. V mém oboru dělala levicovou reformu levicového systému, říznutou návratem k systému, který většina zemí už dávno opustila pro jeho finanční nevýhodnost.

A co má být, že dr. Julínek dostal z Evropy za úkol provést reformu, jak tvrdí. Reformu udělat měl ale dobře a ne takovou parodii na reformu. Jen je možné kroutit hlavou nad tím, která skopová hlava tuhle hloupost vymyslela. Jak jsem napsal nahoře J&D  Cimrman Julínek se sousedem Padevětem Topolánkem chtěli dokázat, že tudy cesta nevede. 

Protože byla reforma levicová a vyžadovala kontrolu, přirozeně vyžadovala i poplatky.  Nebyl tu vztah poskytovatele a plátce služby, ale vztah konzumenta, kterého museli zastrašovat třicetikačkou, aby příliš nekonzumoval. Nejhorší bylo, že se to báli přiznat. Pravicová reforma využije spoluúčast podle toho, jestli to bude pojišťovna chtít a jakou smlouvu pojištěnec uzavře. To je systémové, svobodné a především tržní řešení. A může to být ne třicet korun, ale třicet procent, jako jinde. Jiný to bude mít zcela bez.

Levice, kouzlem nechtěného shodila levicovou reformu. Ale to neznamená, že Česko nepotřebuje pravicovou reformu zdravotnictví.

Jedno z řešení je dát lidem vybrat, drahé pojištění bez poplatků, nebo levné s poplatky.

Ale systémový, kapitalistický přístup je už v myšlence:

„Za zdravotnictví platím! Proto, abych si to mohl dovolit, jsem pojištěn! Lékař (nemocnice) mi poskytují služby spojené se zdravím a ošetřením a pojišťovna to podle smlouvy zaplatí“!

"Podle smlouvy si zaplatím spoluúčast, nebo ne." (Třicetikačku, osmdesátikačku, třicet procent, to je úplně jedno.)

Protože pojištění je povinné a zdaleka celé neplatím sám, nemohu chtít, aby byly pojišťovny výdělečné. Mám hromadnou smlouvu. Už bylo dokázáno letitými zkušenostmi a ekonomickými výzkumy, že toto řešení mi dává více, než klasický typ soukromé pojistky.

Výhody a zároveň nevýhody soukromé pojistky:

Je neměnná, co jsem si nasmlouval, to mám a to je u stále se měnícího se zdravotnictví dnes nevýhoda. Na druhou stranu ani pojišťovna mi nemůže změnit smlouvu a dostanu to, co s čím na začátku souhlasila, i když to bylo před padesáti lety, ale jen po boji. Mohu dostat i léčbu v řádech milionů, včetně pense, ale je nebezpečí, že dnes už existuje jiná a lepší léčba, kterou ve smlouvě nemám.

Výhody a zároveň nevýhody společenské pojistky:

Pojišťovna ji může změnit k lepšímu i k horšímu. Je levnější, ale nehradí některé věci plně (například transplantace, zuby a brýle, apod.). Když se do rozpočtu dostane Plavix na rok, dostanu ho. (U soukromé možná také, ale není to její povinnost, pokud nebylo ve smlouvě uvedeno jinak.)

S ohledem na kvalitní zdravotní pojištění, není dnes v Izraeli soukromé zdravotní pojištění v oblibě. Mnoho lidí si platí jen doplněk na drahé operace. Především ti bohatší.

Léky jsou hrazeny pojišťovnami jednak, podle toho co mají předepsáno v „Povinném zdravotním rozpočtu”, a jednak podle druhu nemoci. Ty první jsou drahé léky, a jestliže zdravotní výbor státu rozhodl podle výzkumům, že bude Herceptin hrazen všem, tak jej dostanou všichni lidé s danou diagnosou. Ten, kdo potřebuje lék, který se na seznam nedostal (a téměř vždy je to oprávněně) se může obrátit na síť dárců sdružených v nadacích a téměř vždy se dá lék získat. Navíc pojišťovna může lék dodat i bez rozhodnutí výboru. Ostatní léky Vám pojišťovna proplácí plně, nebo s doplatkem, podle ceny vnitřního rozhodnutí příslušného orgánu pojišťovny. Je seznam léků, které hradí plně a které ne. Na recept je poplatek 12 NIS a řada léků je levnějších a nevyplatí se vzít na recept.  V lékárně pojišťovny dostanete léky za cenu pojišťovny. V soukromých lékárnách platíte a pojišťovna vám vrací tolik, kolik ona proplácí. V Superfarmu jste koupil lék za 1000, v lékárně pojišťovny je lék za 100 dostanete tedy 100, zbytek je věcí dohody mezi Vámi a soukromým lékárníkem. Vyplatí se tedy se zeptat na cenu léku, před tím než platím. Léky se nevracejí. Pojišťovny pečlivě vybírají nejlacinější léky a vozí je z Indie, z Číny, z Kanady nebo z Česka. Je několik generických izraelských firem, včetně té největší na světě - TEVA MEDICAL. Ta byla v minulosti v majetku pojišťoven. Každá pojišťovna má seznam přednostních léků a prostý lékař pojišťovny může ohrozit svoji smlouvu, pokud napíše něco, co není na seznamu. Trest přichází rychle, nejdříve v podobě snížení hranice počtu pacientů. (Snížení z 600 proplácených pacientů na 500 je celkem 10 000 NIS).

Pokud chce takový lék napsat, potřebuje schválení revizního lékaře. Já si prakticky mohu psát, co chci, ale s Erytropoetinem, nebo Viagrou na plicní hypertensi dělají problém i mě. Nedávno mi neschválili Viagru (Revatio) s odůvodněním, že pacient není z důvodu nemoci upoután na lůžko. Myslel jsem, že toho revizáka kopnu.

Tedy léky si kupujete u pojišťovny a ona rozhoduje, kolik lék stojí a kolik proplácí. Pokud ho kupujete soukromě, je záhodno si nejdříve zjistit kolik stojí. Plně je hrazeno jen několik nejlevnějších léků ve skupině.

Nemocnice, jsou podobně jako ve Francii veřejné a soukromé. Není rozdíl v péči, ale v soukromé nemocnici mi platí lépe. Na druhou stranu nemám žádné sociální výhody (pensijní, pojištění, odchodné, doplňkové pojištění).

Soukromé nemocnice, mohou platit lépe, protože nemusí držet ztrátová oddělení, jako interny. Soukromé nemocnice, nemusí ze zákona poskytovat celkovou zdravotní péči a mohou si vybírat pacienty. Pacient platí buď předem, nebo musí přinést plnění pojišťovny. Soukromá nemocnice nemá povinnost Vás přijmout a laboratorní prověrky, stejně jako doplňková vyšetření si platíte sami. V praxi to znamená, že buď ráno před operací zaplatíte X set za krevní odběr, nebo jdete domů a operace se nekoná. Na druhou stranu máte v ceně televizi, dortíky a různé rozmazlení.

Ve veřejné nemocnici není nadstandard, nadstandard je jen v soukromé nemocnici. Ve veřejné nemocnici si musíte televizi objednat u společnosti, která s nemocnicí spolupracuje a zaplatit, v soukromé nemocnici, máte vše v ceně. Ani v soukromé ani ve veřejné nemocnici nejsou jednolůžkové soukromé pokoje jako nadstandard. Proč? Nevím, to je všeobecný přístup. Jednolůžkové pokoje jsou využívány pro pacienty s těžkými infekcemi, onkologické, hematologické nebo smrtelně nemocné pacienty apod.

Téměř každá veřejná nemocnice je universitní a lékaři jsou učitelé na universitách. Veřejná nemocnice musí zajistit nejen celkovou zdravotní péči, léčí ty nejtěžší pacienty, ale musí vykazovat akademickou činnost. Asistentem můžete být jen po zveřejnění deseti vědeckých prací v zahraničních časopisech, na docenta jich potřebujete třicet a alespoň ve třetině být na prvním místě a v deseti nejvýznamnějších světových časopisech. Na profesora jich potřebujete padesát. Abyste mohl být přednostou oddělení, musíte mít za sebou podatestaci ne jednom ze špičkových ústavů světa. Nejlépe USA nebo Kanada. Evropa není příliš brána na zřetel. Jeden kolega se učil katetrizovat aortu v Paříži a CT a MRI se učí u Siemense v Německu, protože tam to vyrábějí a všechno platí. To by asi tak bylo všechno.

V obou nemocnicích pracují ti samí lékaři, ráno pro akademické jméno a výzkum pracuje lékař ve veřejné nemocnici a odpoledne a večer vydělává peníze v soukromém ústavu, nebo v soukromé praxi. To je zase více podobné Španělskému systému. Tak je zajištěna kvalitní akademická péče v obou typech nemocnic a ve všech, podotýkám ve všech zdravotnických zařízeních a lékaři si mohou vydělat peníze.

Kolik? To si nechám pro sebe, ale je to v pořádku.

Je zřejmé, že v soukromých praxích je místo i pro sestry a zdravotní techniky, které si v nemocnicích dokončují Ba, Ma nebo doktorát a poté mohou také růst akademicky. Doby kdy sestra vynášela bažanty, jsou ty tam. Dnes je potřeba spolupracovník lékaře jak na oddělení, tak v odborné laboratoři (sonar, CT, MRI, katetrizace a pod), který uvede jeho znalosti do praxe. Sestra se střední školou dnes může skutečně jen vynášet bažanty a změřit krevní tlak. Bez důkladné znalosti farmakologie ani nemůže dát léky.

Lékař je v Izraeli po ukončení stáže lékařem pro všechno. Teoreticky si i bez atestací můžete otevřít ordinaci plastického chirurga a transplantovat obličej. Jenže…

Teď se půjdu najíst do jídelny v Beilinsonu a zítra si povíme o tom jak se jí v Izraelských nemocnicích. Dobrou chuť