Závěr izraelských voleb – špatná a ještě horší koalice díl3

Izraelské strany mají většinou „poetické názvy“ tak Likud je Jednota, Kadima je Vpřed, Avoda je Práce (Labour), Mérec je Hbitost, Chadáš (4) je Nový, ostatní strany už nemají tak zajímavé názvy. Tedy v Izraeli Našem Domově Hbitě a v Jednotě Vpřed do Nové Práce. 

Je to vtip, ale izraelské politice to nepomůže. Strana Práce = sociální demokraté, už ohlásila, že to tentokrát opravdu myslí vážně a bude v opozici. Z hlediska sociálních demokratů, kteří seděli v posledních deseti letech v pravicových vládách je to poslední možnost, jak se zachránit. Už teď jsou sociální demokraté v Izraeli spíše pravicovou stranou, která v přítomnosti Likudu a Kadima nemá co nabídnout. Proto jsou možnosti vytvoření vlády velmi malé. O vytvoření stabilní vlády ani nemluvě.

Librman má v programu oddělení státu a víry a tak nebude ve vládě sedět s pobožnými, pobožní sice budou za peníze sedět i s čertem, ale to jim bez jedné velké strany nepomůže. 

Avoda (13) chce po vzoru Sarkozyho investovat do krize otevřít a vylomit strop rozpočtu, zvednout strop deficitu z jednoho a půl na dvě procenta ročně, přičemž inflace která byla dosud minimální má růst a  podle předpovědí má hospodářský růst klesnout ze čtyř až šesti procent na jedno až dvě procenta. Tomu se přirozeně brání pravicová Kadima vyznávající „Klausovský“ přístup a tvrdí,  že má být co nejméně zásahů a co nejvíce držet banky na uzdě. Proti tomu Likud chce po vzoru dr. Ratha snižovat daně. To je nejspíš předvolební trik, protože všichni víme, že snížení daní v ekonomické krizi nefunguje a může jedině poškodit ekonomiku. Kde nic není ani čert nebere. Navíc příjem z daní klesá z důvodu krize. Bude to možné udělat jen v okamžiku, kdy se krize zlomí a začne vzestup. Jenže jen bůh ví, kdy to bude. Librman je někde mezi Kadima a Likudem. Takže si o tom, co je v Izraeli levice, udělejte obrázek sami. Já v Izraeli kromě Mérec a Chadáš skutečnou levici nevidím. Dokonce bych řekl, že Kadima je pravicovější než Likud. Doby kdy byl v Izraeli socialismus jsou dávno ty tam.

Koalice může být vytvořena jen pravicovým blokem, protože v této chvíli se levice bojí vládnutí s pravicí jako čert kříže, tedy v Izraeli jistě jako Davidova štítu. Pravicové jsou paradoxně všechny pobožné strany (18), Likud (27), Kadima(28) Librman(15). Cipi by byla hloupá, kdyby seděla ve vládě pod vedením Bibiho. Bibi chce vládnout (už se na to deset let třese), Librman nebude sedět se stranou Echud Haleumí a (3) (Národní Jednota) protože to je extremistická strana pobožných osadníků a je pravým opakem Librmana, který chce oddělit stát a víru. Ostatní náboženské strany s ním mohou sedět, ale budou chtít přídavky na děti z početných rodin (1. Platí pro židy i araby, 2. Dá se z toho bezpracně žít). Jsou to ty přídavky, které Bibi v roce 2003 zrušil, aby mohl nastartovat ekonomiku. Levicoví arabové (11) nepůjdou do koalice s židy, i když naopak by to šlo. Jára Cimrman by z toho měl radost. Možná by i napsal nějakou divadelní hru. Arabsky se tomu říká samatócha. Čísla v závorkách jsou počty křesel. Vládu sestavuje ten, koho navrhne nadpoloviční většina poslanců.

Situace je Patová. Každému je jasné, že pokud Bibi a Cipi neustoupí, budou z toho předčasné volby. Cipi sice navrhla rotaci předsedy vlády ve 120-ti členném parlamentu. Likud to odmítá s tím, že to bylo jen jednou v minulosti, když poměr levice a pravice byl 100:100 a protože v politice stovky jak víme, nejsou stejné, byla rotace na postu předsedy vlády a byla koalice levice a pravice. K tomu pomohl samozřejmě prezident. Á sakra, opět jsem se seknul, to není 100:100, to je 60:60, a protože to je šedesátková soustava, tak šedesátky jsou naprosto stejné jo. Jo to je ono. A nebylo to v roce 2006, ale v roce 1988, jestli se nepletu.

Já bych navrhnul, aby to Cipi zahrála jako, že chce vládnout a v boji to přenechala Bibimu. Pokud by to Bibi, který se třese na vládnutí, jako ratlík na vuřta, vzal, byly by do dvou let znovu volby, ale už bez Bibiho, který by se úplně znemožnil. Nelepší, by ovšem bylo, kdyby všichni vůdci velkých stran ustoupili, vytvořili vládu národní jednoty pod vedením Cipi a změnili volební systém. Mně se líbí ten francouzský. Teda, ne že by se z toho nemohli Češi poučit. Jak se říká, chytrý se učí na chybách druhých.

Tady už pomůže jen Šimon Peres nebo bůh anebo oba. K tomu je přece jenom v Jeruzalémě blíže.