Israel, Turecko, Egypt a palestinské rakety z Azy. Káča se točí.

Aneb ve znamení voleb. Zpočátku jsem přeložil název operace v Aze „Olověná pečeť“, posléze jsem přejal anglický překlad „Lité olovo“, ale ti co skutečně umí hebrejsky, mi vysvětlili, že název „Oféret Yecuka“ je název pro olověnou káču se kterou si děti o svátcích Chanuka hrají. Operace skutečně začala o svátcích Chanuká (tak se to správně čte).

Po válce byl v Izraeli pár dní klid a potom začaly znovu padat rakety. Izrael splnila slib, že její přístup se změní a na rakety vystřelené ze školy OSN odpověděla střelbou na místo palby a několik žáků odvetná palba zranila. Ve světě nikdo ani nezvedl obočí. Rakety ze škol přestaly. Teroristé se přesunuli na jiný místa a zaútočili na izraelské pohraničníky. Při útoku byl zabit beduínský zvěd a beduínský velitel pohraniční hlídky byl těžce zraněn. Izrael odpověděla útokem, který byl podle mnohých pozorovatelů nedostatečný. Proto, za několik dní, kdy dopadly na Aškelon další rakety Grad, Izrael vybombardovala Rafírah a je klid.

Egypťané, odpálil vstupy do tunelů, kterým se pašovaly zbraně a tunel, který sloužil jako terminál pro Naftu. Palestinci si nadále stěžují, že jim Izrael nedodává palivo pro nemocnici, ale přes pašerácké terminály proudí potrubím nafta zcela volně. Jen pro členy Hammasu, samozřejmě. 

Hammas krade humanitární pomoc, přepadl sklady OSN a vyloupil a přisvojil si humanitární pomoc pro rodiny, které v době bombardování přišly o obydlí. Lybijská loď, vypravená z Libanonu do Azy byla donucena přistát v přístavu v Ašdod. Tam byl náklad prověřen a nezávadné zboží dodáno do Azy. Blokáda Azy, jak ze strany Izraele, tak ze strany Egypta, pokračuje. Podmínkou je propuštění zajatce Gilada Šalíta. Hammas byl Egyptem vyzván k bezpodmínečné kapitulaci a přijetí míru. 

Hammas je pod obrovským tlakem z důvodu blížících se voleb v Izraeli. Válka sice změnila situaci, ale ne tak, jak by si mohli zahraniční pozorovatelé myslet. Izraelci situaci odhadli správně. Velkým poraženým je pobožná strana arabských židů Šas. Vládní strana Kdima po poválečné ztrátě si v průzkumech drží svých 24 křesel, opoziční pravice v čele Benajminem Natnyahu klesla z 34 ne 28 křesel na úkor extrémě pravicové ateistické strany „Izrael náš domov“ v čele s ruským imigrantem Avigdorem Librmanem, která sebrala hlasy jak straně Kadima, tak Likudu a zvýšila počet předpokládaných křesel z 12 na 21. Sociální demokraté v čele s Ehudem Barakem si trochu pomohli na úkor postkomunistů a sebrali jim 5 křesel, dosahují na 12 křesel.

Proč to rozebírám? Protože se jedná o velice zajímavý úkaz. Všichni neizraelští pozorovatelé, kteří neznají izraelskou politickou scénu, která je silně pravicová (možná nejvíc v západním světě až 80%) by se mohli domnívat, že vládní strany zapojené ve válce budou jasnými vítězi. V Izraeli se nikdo nevzrušuje z války. Udělali svoji povinnost, to co bylo třeba, a jde se dál. Rozhoduje důvěra v politika a to co nabízí. Librman je v současnosti brán, jako nejdůvěryhodnější politik, přes své extrémní názory a přes to, že většina inteligence si myslí něco jiného. Kdyby byl vůdcem například Likudu, bral by volby s přehledem. Cipi Livny (Cipi = zkratka jména Cipora = ptačice), je brána jako nezkušená a neví se co od ní očekávat, Barak selhal jako premiér a Natayahu (Česky Bohdal) je znám jako lhář. Katastrofa může být vláda pravicového Likudu s extrémní pravicí. Toho se Hammas bojí jako čert kříže. S Librmanem není dohoda. Politická mapa Izraele je také jedna z příčin proč je Hammas pod tlakem. Egypt navíc včera na hranici s Azou zastavil delegaci Hammasu před přechodem a pod hrozbou palby udělal Hammasnikům několikahodinovou kontrolu a nechal je vybalit všechna zavazadla. To je hrozné ponížení a má přispět ke zlomení Hammasu.

Železnej Dědek, jak já nazývám nejpopulárnějšího izraelského prezidenta všech dob nositele Nobelovy ceny míru Šimona Perese, starého polského žida, to zase na mezinárodní scéně všem „natřel“. Václav Klaus by mohl povídat a jsem přesvědčen, že ho má rád stejně jako já. Peres je fenoménem, je na Izraeli nezávislá mezinárodní osobnost, vždy a všude vítaná jedno jestli na dvoře anglické královny, v bílém domě anebo v sídle saudských šejchů. Je mu skoro šestaosmdesát a ve veřejném rozhovoru tureckým premiérem Erdoğanem na konferenci v Davosu ukázal všem náboženský fanatismus současného tureckého vedení tak, že to Erdoğana bude nejspíš stát ministerské křeslo. 

Vztahy mezi Izraelem a Tureckem jsou letité, založené na osobních vztazích, roční obrat mezi oběma státy činí 4 Biliony šekelů (ne miliardy) to je asi bilion dolarů. Z toho jsou 40% vojenské technologie. Izrael je nejvýznamnějším turistickým spotřebitelem Turecka a Izraelci nejsou chudí a dovedou utrácet. Výstup tureckého premiéra způsobil, že izraelské firmy odvolaly své hromadné zájezdy pro zaměstnance, což jsou tisíce a možná desetitisíce lidí. To způsobí krizi v tureckém hoteliérství. Izraelci totiž nejezdí do Eilatu, ale do levnějšího Turecka anebo na Kypr. V Izraeli se vůbec hodně cestuje. Byly narušeny mezistátní obchody a turecké podniky to v době krize dosti pocítily. Erdoğan odvolal svá prohlášení a pravil, že má židy rád a Izraelce zvláště, že on to jen mysle dobře s Azou. Přesto ho to bude nejspíš stát křeslo premiéra. Většina Turků jsou totiž ateisté a mají výborné osobní vztahy s Izraelci. Olmert prohlásil něco ve smyslu, „přece se nebudeme hádat, naše vztahy už přežily více takových hádek“.

Příště si mimo jiné povíme o kapitalismu a o tom proč mají v kapitalistickém Izraeli nebo USA zaměstnanci větší sociální výhody, než socialistickém, postkomunistickém světě. Jedny z nejlepších sociálních podmínek poskytuje mj. Microsoft a Intel.

Přeji pěkný den.